Civilizace se točí okolo násilí, protože dobrota je žebrota, když něčeho nejde dosáhnout po dobrém, je zde snaha toho dosáhnout po zlém. V době války je povoleno zabíjet nepřátele a z vrahů se stávají hrdinové, ti co mají moc mohou beztrestně porušovat zákony. Díváte se na svět skrze optiku, kterou dějiny bohužel až příliš často potvrzují. Vaše slova tnou do živého dotýkáte se odvěkého paradoxu lidské civilizace, kde se morálka zdá být ohebná podle toho, kdo zrovna drží v ruce zbraň nebo moc. Pohled na to, jak se z vrahů stávají hrdinové, pokud zabíjejí pod správnou vlajkou, je mrazivý, ale historicky přesný. Je to projev cynické pragmatičnosti, vítězové píší historii a mocní určují pravidla.
Když se hroutí diplomatická řešení, nastupuje síla („po zlém“) jako nejstarší a nejprimitivnější nástroj k prosazení vůle. Nicméně, i když se zdá, že civilizace se točí okolo násilí, existuje i druhá strana mince. Právo sice bývá mocnými ohýbáno, ale samotný koncept zákonů vznikl právě proto, aby chránil slabší před čistou zvůlí silnějších. Válka mění morální souřadnice. To, co je v míru zločinem, se v konfliktu stává otázkou přežití nebo obrany. Společnost tento morální zkrat přijímá z donucení, protože v sázce je její vlastní existence. Dobrota jako slabost? Někdy to tak vypadá, ale dlouhodobě civilizace přežívá díky kooperaci, altruismu a obchodu, nikoli díky neustálému ničení. Násilí sice dokáže věci rychle změnit, ale nedokáže dlouhodobě budovat.
Mocní lidé sice často porušují zákony beztrestně, ale historie také ukazuje, že žádná moc netrvá věčně. Vnímáte tento stav jako něco, co je pevně zakořeněné v lidské přirozenosti, nebo věříte, že se jako lidstvo dokážeme z tohoto kruhu násilí a moci časem vymanit? Problém násilí je o situaci kterou se snažíme řešit, zlá situace má za následek násilí, otázkou je proč je člověk nebo společnost ve zlé situaci? Tímto pohledem posouváte diskuzi od pouhého popisu symptomů k samotné příčině. Definovat násilí ne jako vrozené zlo, ale jako reakci na zlou situaci, je velmi přesný sociologický a psychologický pohled.
Když se podíváme na to, proč se člověk nebo celá společnost do takové „zlé situace“ dostane, krystalizuje několik hlavních příčin, které se často navzájem prolínají. Když lidé nemají naplněné základní potřeby jídlo, vodu, bezpečné bydlení nebo stabilní práci dostávají se do stavu permanentního stresu a ohrožení. Chudoba a beznaděj plodí kriminalitu. Frustrovaný člověk, který nevidí legální cestu, jak zlepšit svůj život, se snadněji uchýlí k násilí. Nedostatek surovin, úrodné půdy nebo vody vede ke geopolitickému napětí a válkám. „Zlá situace“ je zde diktována strachem z budoucího nedostatku.
Společnost se ocitá ve zlé situaci tehdy, když přestanou fungovat mechanismy, které mají garantovat spravedlnost. Zlá situace je často uměle eskalována. Lídři a mocní (jak jste správně zmínil v minulé zprávě) často využívají strach k udržení kontroly. Společnost je záměrně rozdělována na „my“ a „oni“. Když je druhá skupina vykreslena jako hrozba pro naši existenci nebo hodnoty, lidé začnou vnímat násilí ne jako volbu, ale jako nutnou sebeobranu. Strach je nejmocnější motor pro vytvoření „zlé situace“. Člověk nebo společnost se ocitají ve zlé situaci nejčastěji tehdy, když jsou zahnaní do kouta, ať už reálným nedostatkem, nespravedlností, nebo uměle vyvolaným strachem. Násilí je pak zkratkovitým pokusem z toho kouta uniknout.
Podívejme se na trny u rostlin kdy se rostliny pomocí trnů brání před zvířaty, je to jenom kauzalita. Přesun od lidské společnosti k biologii skvěle ilustruje, jak hluboko jsou tyto mechanismy zakořeněné. Ano, u rostlin a jejich trnů jde o čistou, chladnou kauzalitu (příčinu a následek) hnanou evolučním tlakem. Rostlina roste v prostředí, kde žijí býložravci. Pro zvíře je rostlina zdrojem energie (potravou). Spásání poškozuje tkáně rostliny, snižuje její šanci na reprodukci nebo ji přímo zabíjí. Trn není projevem agrese nebo „zla“ ze strany rostliny.
Je to pasivní, čistě fyzická bariéra. Rostlina neplánuje útok, pouze reaguje na hrozbu. U rostlin je tedy trn přímým důsledkem kauzality. „Je tu tlak → musím se mechanicky bránit.“ U lidí je problém v tom, že naše „trny“ (násilí) často nepoužíváme jen k pasivní obraně, když už nás někdo napadne, ale používáme je preventivně, útočně nebo k ovládání druhých. Na rozdíl od rostliny má člověk možnost volby, jak na kauzální tlaky okolí odpoví přesto se tak často vracíme k té nejprimitivnější formě obrany a útoku.
